Plánovali jsme a plánovali, až se rozhodli objet Vysoké Tatry.
Cestu jsme si raději rozvrhli na 6 dní. d
1. den – Morava
Proto byl první den zakončen na Moravě v oblíbeném resortu U Kapličky. Jelikož většinou nejezdíme po dálnicích, naše cesta vedla přes jižní Čechy, Telč a Znojmo. První den jsme se honili s bouřkovými mraky snad celých 300 km. Nakonec došlo i na nepromoky, ale díky zdlouhavému oblékání jsme nakonec projeli jen čerstvě mokré silnice. Takže suchou nohou až na vinice. Tuhle noc jsme měli rezervovanou předem, jinak bychom asi místo nenašli. Večer jsme si místo vína dali naši oblíbenou plzničku a dobré jídlo a hurá do postele. Měli jsme před sebou cestu po okreskách až do Bešeňové na Slovensku.
2. den – Bešeňová
Na cestu jsme vyrazili brzy a po vydatné snídani. Další zastávkou – tedy tou větší byl Trenčín. Posilnili jsme se pořádnou porcí zmrzliny a pokochali výhledem na hrad. Poté jsme už pádili rovnou do Čičman. Silnice se začínala zajímavě kroutit a kopce sahaly už něco výš. Vesnička Čičmany nás totálně okouzlila. Krásné stavení, ze kterých na vás dýchne času, přesto udržované a po desetiletí stále stejně vypadající, skvěle doplněno místními halušky s pořádným špekem. Najedli jsme se tak, že se nám ani nechtělo znovu do sedla, ale spíš si někam lehnout na mez. Cesta nás však čekala ještě celkem dlouhá a proto jsme nemohli otálet.
Už jsme pro bolest zadnic skoro ani cestu nevnímali. Proto jsme museli odpočívat a posilňovat svalstvo. Večer nás však odměnil krásnou procházkou s výhledy a příjemným počasím.
3. den – Bešeňová – thermal
Ráno vyjíždíme na Chopok a pak celý den trávíme koupáním – válením se v horké vodě. Byla vyloženě jak kafíčko a i přes doporučenou dobu koupání jsme si užívali její blahodárné účinky i několik hodin přes limit. I druhou noc jsme tedy zůstali ve stejném ubytování a čerpali síly na přejezd Vysokých Tater.
4. den – Vysoké Tatry – Polsko – Štrbské pleso a další krásy
Výjezd směr Zakopané v Polsku, protože Tatry jsou objet jedním vrzem a nejhezčí jsou z polské strany, máme před sebou cca 200 km okruh. Ještě ten den dojedeme do Bojnice, kde přespíme.
Vysoké Tatry, jedním dechem – nádhera. Nenápadná cesta do Polska mě zatím nechává celkem chladnou. Cestou nakupujeme hromadu sýrů za podezřele málo peněz a vyhlížíme výhledy na hory. Konečně dojíždíme do Zakopaného, kde nestíhám koukat pod kola. Ve městě chytáme snad nějaké oslavy, dopravní špičku a ten největší turistický chaos. Dostáváme se až k poslednímu možnému záchytnému parkovišti a smlouvá cenu za parkovné v Eurech samozřejmě. Celkem jsme podcenili přijímání této měny a tak zůstáváme bez občerstvení či kávy. Ovšem až na vyjímku. Místní (snad) babička nám i za cizí měnu prodává nejlepší langoš pod sluncem a my si ho vychutnáváme s výhledem na výběžky hor v mumraji s ostatními turisty. Ještě chvíli posedíme a necháme tělům odpočinout a pak už se vracíme na parkoviště. Ještě jsme neviděli všechno!
Dál pokračujeme malebnými vesničkami, kde každý dům/chalupa či stavení vypadá jako právě dokončený skanzen nebo místo pro natáčení historického dokumentu. Opravdu si to užíváme. Čekáme už jen zpět na hranice, kde se na sjezdovkách bez sněhu uvelebíme s plnými talíři a výhledem na hory z druhé strany. To jsme někde u Ždiaru.
Zbývá projet Tatranskou Lomnicí se zastávkou na kávu a návštěvou krásného hotelu, kde nás uchvátili toalety jako nikdy před tím.
Pokračujeme samozřejmě na Štrbské pleso, kde si půjčujeme lodičku a vydáváme se všanc hlubokému jezeru. K našemu údivu zjišťujeme někde na prostředku, jeho skutečnou hloubku a jako dva nevzdělanci se nad tím podivujeme. Všechno okolo je ale tak nádherné, že za chvíli zapomínáme a kocháme se výhledy, romantikou a necháme se unášet loďkou, jakoby se čas na chvíli zastavil. To nás ovšem čeká ještě nějakých 160 km do Bojnice, kde přespíme. Tentokrát jedeme větší část po dálnici, abychom neztráceli čas a nedojeli o půlnoci.
V Bojnici máme rezervované ubytování z rána, rychle se osvěžíme a jdeme se podívat na vyhlášení Bojnický zámek. Je skutečně jako z pohádka a nás opět dýchne romantika. Únavou však padáme do pěřin a moc z kulturního programu nevyužíváme.
5. den – Morava podruhé
Ráno nás překvapí výborná snídaně, což není moc poznat, dle výrazu. Vyřážíme zpět do ČR. Ke Kapličce dojedeme vcelku brzy, ještě před obědem, takže u bazénu čekáme na uvolnění pokoje. Včer si dáme tradičně sklenku vína, možná spíš půl litr piva – pan Berka by z nás měl radost. A uleháme plni zážitků a dobrého jídla ke spánku. Přeci jen, přejezdy a sluníčko si vybírají svou daň v podobě únavy.
6. den – Cesta domů
Po odpočinku opět na dvou kolech návrat z naší oblíbené destinace penzionu U Kapličky. Opět se vracíme přes Telč, kde obědváme. Cestou nás překvapí objiždka, ale stavíme se ještě v cukrárně, jak to máme rádi.
