Páni, a že jsme viděli už tolik pěkných míst.
Úplně první výlet byl tenkrát na půjčeném Harleyi. Kroužili jsme okolo Berouna a pěkně nás z toho bolely zadky. Ale ten pocit. Jednoznačně nádherný zážitek.
A tak si po sezóně prodal svoji první mašinu (nejuřvanějšího choppera na světě) a pořídil obří ale pohodlný stroj. Pro nás! Pár projížděk jsme ještě před zimou stihli, ale to už jsme se celý zmrzlý těšili na jaro.
A to nám začalo brzy. Už v dubnu jsme vyrazili. Jak jinak, zase naše oblíbená zastávka u Hanáka v Nižboru. Následoval chill na sluníčku U Štěpána, vyhlídka (ta nejkrásnější) opět berounsko – tam to máme rádi, Slapská přehrada. A to jsme teprve v květnu, fíha. Protože jde spíš o večerní výlety po práci, stíháme ještě Štiřín, Všenory (koupačky – fakt na začátku června).
Ale pak, už jsou tu prázdniny a náš prví trip. Nejlepší, nejdelší a nejvydatnější výlet.
Jo, to bylo něco.
První zastávka na sváču v Chraštičkách. Pak rovnou hurá do Rakouska – Gmünd. Úžasné thermální lázničky a krásná krajina, takže jsme se vrátili. A to hned druhý den. Před tím jsme ještě přespali v Českém Krumlově, kde jsme táhli kufry v 30°C přes celé centrum. Večer romantika v baru a ráno bohatá snídaně….A už jsme frčeli za čáru. Projeli jsme malebné vesničky Rakouska. Všude jsme míjeli krásná políčka, staveníčka, krávy, lesy. Ty cesty, kde jsme nepotkali snad ani jedno auto, ty byly nádherné. Kroutily se krajinou. Svoboda byla před námi a na dosah. Myslím, že tam jsme si tu velkou cestu začali opravdu užívat. Postupně jsme dojeli až do Mikulova. Tam jsme na tip od kamaráda našli v úmorném vedru lom. Krásná průzračná voda. Po celém dni v sedle zasloužený odpočinek. To nás ale ještě čekal skvělý wellness hotel s vířivkou na střeše – sakra. Prošli jsme město a pak směr Břeclav, Lednice, Zaječí a jako náhodou poslední volný pokoj v Pavlově. Úžasné výhledy, západ slunce, jídlo, víno a spáleniny od sluníčka. Těch pár dní uteklo jak voda, a tak jsme chystali cestu zpět. Nechtělo se nám po dálnici, tak jsme vyrazili přes Znojmo, Vranov a Český Rudolec. Tam teda nevydařená zastávka ale smažák o pár kilomentrů dál to jistil. Kousek po dálnici, což byla najednou hrozná změna po tom výletním tempu a kochání se a už jen směr domů. Při napojování na Starkonickou nás ještě chytil pořádný déšt, ale zvládli jsme. S krátkou pauzou jsme byli k večeru doma. Unavený ale strašně štastný. Tolik nezapomenutelného a jen za pár dní, ve dvou, s tak málo věcma.
Zakončení sezóny přišlo trochu dřív……
V létě jsme stihli ještě koupačku na Orlíku a jako poslední výlet na obr obří snídani v Pardubicích.
